Anglický AVID začínal jako výrobce mechanicky precizních gramofonů pro náročné, byť dnes už má velký přesah směrem k podobně mechanicky precizním a nekompromisním reprosoustavám, a elektronice. Nicméně analogový svět je stále tím, co je pro značku primárním zájmem - už proto, že Conrad Mass začínal v pouhých 16 letech přestavbou svého prvního gramofonu. A vidět je to mimo jiné i na vlastních přenoskách a raménkách, stejně jako na tom, jak značka pojala základní model své nabídky.
Tím je gramofon Ingenium s přídomkem Plug&Play, vycházející z dnes již nenabízeného stejnojmenného modelu (bez P&P dodatku), který prošel jistým zjednodušením. Stále ale AVID i u svého základního modelu nabízí mimořádné zpracování, zejména u kovového šasi "téčkového" půdorysu, postaveného na třech antivibračních základnách.
V delším z dvou dílů základny je vykousnutý prostor, určený pro pouzdro inverzního ložiska talíře, na konci téhož dílu trůní pevně osazené firemní raménko s firemní přenoskou. Motor je externí, patří za základnu a má integrovaný napájecí kabel, přičemž své otáčky přenáší tenkým řemínkem na subtalíř. Otáčky se mění změnou pozice řemínku. Koncepce je tedy naprosto jednoduchá a staví na použití kvalitních materiálů a promyšleného odpružení za pomoci elastomerů.
Celý gramofon je vlastně poměrně kompaktní, půdorys 37 cm na šířku a 30,5 cm do hloubky definuje hlavně talíř, výška 13 cm také není nijak závratná. Stejně tak hmotnost bezmála 6 kg odpovídá minimu použitých prvků.
Talíř samotný je pak z MDF a váží celkem znatelných 2,5 kg, raménko AVID TA-1 je klasická hliníková trubička a přenoska AVID CA-1 je řešena jako klasický systém s pohyblivým magnetem. Raménko je variací na model Rega RB250 a také přenoska působí, že je modifikací běžně dostupných modelů.
Gramofon jsme měli možnost porovnávat napřímo s vyšším modelem Diva II SP s přenoskou Nagaoka MP-150 v celkové hodnotě kolem 150 000,- Kč a s top modelem Acutus SP s raménkem SME 309 a přenoskou Koetsu Goldline Black - tento druhý systém měl souhrnnou hodnotu kolem 600 000,- Kč, takže laťka byla nasazena mimořádně vysoko.
Oproti Ingenium využívá Diva II SP bytelnější, robustnější základnu (mimochodem jde o celistvý hliníkový odlitek), byť také s třemi nožkami na trojvrstvém elastomeru. Raménko a talíř používají nákladné safírové ložisko, talíř sám pak je také hliníkový a váží více než dvakrát tolik, co u modelu Ingenium. I externí zdroj s pečlivě navrženým transformátorem pro stabilní rotaci talíře je tu přínosem.
Top model Acutus SP pak stále vychází z koncepce tří opěrných nohou, masivních kovových odlitků, má ale všechny prvky dotaženy do maxima. 10 kg hliníkový talíř prakticky plave díky systému horizontálních i vertikálních odpružení, sílu na něj přenáší rovnou dva řemínky a nejen, že má externí motor mimořádně vysoký točivý moment, je ještě navíc řízen DSP procesorem. Od věci tu nejsou samozřejmě ani možnosti ultra přesného vyvážení a možnosti dosažení absolutně vodorovné polohy.
Doprovodný systém byl řádně naddimenzovaný - RIAA korekci a předzesílení obstaral Burmester 100, linkovým předzesilovačem byl Burmester 035 a sílu dodával Burmester 911 MK3. Poslouchalo se přes KEF Reference 1, propojeno bylo kompletně kabeláží Nordost Tyr 2 a puristické napájení zajišťoval filtr GMG Power. K vyzkoušení v realističtějších sférách jsme měli Exposure 5010 Preamplifier a 5010 Mono, případně phono předzesilovač AVID Pellar.
Svou k ceně až neuvěřitelnou sebejistotu a harmonickou sladěnost předvedl Ingenium Plug&Play už na basové lince v "Heavy Duty Judy" Pierrejean Gauchera ("Zappe Zappa" | 1997 | Zappo Records | ZR001). Překvapivě suverénní oddělení jednotlivých drnknutí, plnost a objem, respekt k rytmu i měkčí, ale zřetelné kontury - to všechno rozhodně přesahuje úroveň pořizovací ceny. Jistě, když přeskočíte na 4x dražší model Diva II SP, basová linka je napjatější, má slyšitelně lepší texturu a její pružnost a energičnost lépe určují timing skladby, je to takový až trochu zaťatý, pevný a razantní bas. Poskočení na zhruba 15x dražší Acutus, bas se samozřejmě rozsvítí, definice a přesnost jsou fenomenální, přibude tělo basy a také fyzický impuls, důraznost basu, stejně jako se ještě jasněji předestře textura tónů. Ale přesto ani v tomhle přímém porovnání nepůsobí Ingenium Plug&Play nudně nebo prázdně.
Nebo si vezměte zpěv v "Muddy Waters" od LP ("Lost on You" | 2017 | Vagrant | 538284881) - Ingenium Plug&Play hraje vlastně skvěle, s čistotou a hlasem soustředěným, konkrétním a jednoduše srozumitelným a to tak, jak si představujete u gramofonu s výrazně vyšší cenovkou. Pevná a mechanicky precizní konstrukce tu nese své ovoce v podobě luxusní transparentnosti, s kterou se v téhle ceně jen sotvakdo může měřit. Samozřejmě vyšší Diva II SP hlas posune ještě o krok dopředu a zlepší frázování, je to ještě přesnější, navíc dojem živosti podtrhne záplava jemných nuancí, které se vynoří z ještě čistšího pozadí. Acutus pak celou reprodukci jakoby nafoukne, jako kdyby jí zvětší měřítko. Celý frekvenční rozsah působí dojmem skvostné integrovanosti, kázně a přesto má jeden každý zvuk svůj individuální prostor, takže se na něj můžete soustředit. Je cítit, že rozlišení tu je skutečně špičkové. Ale znovu - Ingenium Plug&Play i vedle tohoto výjimečně dobrého gramofonu nepůsobí nezáživně nebo prázdně.
V "People Ain´t No Good" z živáku "Live from KCRW" Nicka Cavea (2013 | Kobalt | BS006V) zní lehký ševel činelu, který ale povětšinou ani nezaregistrujete, jelikož je posazený hluboko v pozadí a k jeho extrakci je potřeba skutečně dobré hi-fi. Celková čistota Ingenium Plug&Play je imponující, činel je totiž poměrně dobře slyšitelný a má i objem nebo oddělení jednotlivých cinknutí, není to jen anonymní ševel v pozadí. Nejen v poměru k ceně je to výtečný výsledek. Diva II SP "omete" z linky činelu další kousek akustického překrytí a trochu víc onu linku vystaví světu, zlepší čitelnost, ale je to krok, nikoliv skok. I to samozřejmě stačí k věrnějšímu vnímání celku. Teprve u Acutus přichází skutečně citelné poskoční do jiné ligy díky bezprecedentní transparentnosti (aby ne s příplatkem nějakých 1500%). Činel i ve své tichosti ševelí nádherně prokresleným jazykem, je strukturovaný a přestože zůstává v pozadí, je naprosto zřetelnou součástí zvukové kompozice, je artikulovaný a už plně oddělený od decentních cinknutí vibrafonu.
Z údivu nevyjdete ani při poslechu "Modul 29_14" od Nik Bärtsch´s Mobile ("Continuum" | 2016 | ECM | 476 4790) - dynamická stránka úderných perkusí je tu nečekaně důstojná, cítíte sílu a energii každého úderu a navíc má zvuk poctivé tělo. Diva II SP opět nabídne krok kupředu a dynamický kontrast je jistěji, sebevědoměji podaný, hlavně ale vzniká dojem lehčího průběhu, je tam cítit volnost a nadhled. Acutus pak nechal zvuk pocitově vyskočit do prostoru a opravdu užít, ta bohatost a dospělost tu je hypnotizující a strhující. Dynamická jistota překypuje sebevědomím, energií i velikostí, s naprostou neokázalostí nabízí gramofon kombinaci mimořádně přesvědčivé váhy, rychlosti a energie bez zřetelného omezování.
Ingenium Plug&Play nabízí nečekaně dobrou přehlednost, v "Take a Breath" Davida Gilmoura ("On An Island" | 2006 | Parlophone | 0946 3 55695 1 3) byl zvuk tak otevřený a čistý, že jednak zapomínáte, že posloucháte gramofon a ne nějaký analytický digitální přehrávač a jednak zapomínáte, že ten gramofon patří do vlastně zaplatitelné kategorie. Gramofon udrží ve zvuku pocit zřetelnosti a jistoty, není tam žádná taková ta "analogová" vřelost a měkkost, je to konkrétní zvuk, čistý a jasný. Už tak více než solidní úroveň přenese poskočení o čtyři cenové třídy výš k modelu Diva II SP do vysloveně úctyhodné úrovně, reprodukce je zahlcená zahuštěná informacemi a ty jsou přesto dostupné a dobře vnímatelné. Zřetelně lepší přenoska znamená také zřetelně jemnější a delikátnější dozvuky, ale na první poslech jsou si oba modely gramofonu blíž, než napovídá rozdíl cenovek. A Acutus, ten díky praktické absenci slyšitelného šumu v pozadí nabízí až fascinující náhled na mikrodetaily, ať už jsou to lehké ambientní zvuky a nebo textury nástrojů - všechno máte před sebou jako na talíři.
Pokud něco zvukově u Ingenium Plug&Play odpovídá třídě a tomu, že jde o základní gramofon v portfoliu firmy, je to patrně hlavně separace kanálů a s tím související podání stereofonního obrazu scény. Ne snad, že by vnímání nástrojů v "Blanc" Sylvaina Chauveau ("Nocturne Impalpable" | 2014 | Minority Records | MIN33) postrádalo hloubku, ba naopak - přestože to není hologram, u velkého klavíru už můžete v pravolevé ose dobře vnímat, z jaké části nástroje tón přichází, není to ploché. Přesedlání na vyšší model Diva II SP s sebou přineslo i mnohem více drobných ambientních dozvuků a tím i pocit výrazně přesvědčivější lokalizace nástroje v prostoru, výraznější vnímání obrysů a proporcí. Acutus pak vnesl do výsledku notnou porci vzduchu a výjimečně dobrou definici kontur, zcela zmizel pocit drobné nejistoty a tak jaksi lidově řečeno si všechno "keclo na zadek". Je to trojdimenzionální, spořádaný zvuk.
Ingenium Plug&Play je v kontextu ceny skvostný také v tom, že se nesnaží být audiofilsky nekompromisní, ale rozhodně neinklinuje k té "levné analogovosti", halící do měkkého teplého oparu i nepříjemnější části nahrávek. Třeba kvalitativně limitovaná "Nightcall" od Kavinského ("Outrun" | 2013 | Record Makers | LC-15765) byla vlastně krásně tekutá, propojená a plynulá, klidná a důstojně plnokrevná, takže byla radost jí poslouchat a že pod tím vším cítíte omezenou dynamiku nebo občas až příliš jadrný syntetický zvuk, to vůbec nevadí, respektive není to tak nepříjemné, aby to odrazovalo od poslechu. Gramofon je tak vlastně příkladně univerzálním zdrojem signálu. Poskočte na Divu a získáte sebejistější, energičtější rytmiku, větší objem a rozhodně dominantnější, lepší basovou složku, byť ten základní plný, bohatý charakter, v němž se mísí high-fidelity spořádanost a čistota s parádní muzikálností, je tu cítit také, jen ve větším měřítku. Ani Acutus se vlastně od této ideje neodklání, ale přináší technickou brilanci (takže je víc slyšet ony nectnosti), má ale také neskutečně našlápnutou rytmiku a hotové orgie objemu, energie a drajvu (takže vám ty nectnosti vlastně vadí ještě méně, než u Ingenium Plug&Play), je to hotová masáž čirou hudební energií.
Přestože by se výše uvedený text mohl zdát jako bezhlavá oslava modelu AVID Acutus (což vlastně je a to zcela zaslouženě) nebo palec vzhůru pro model Diva II SP (který si nicméně respekt rozhodně zaslouží), je to v konečném důsledku právě o "nenápadném hrdinovi analogu", o (téměř) all-in-one modelu Ingenium Plug&Play - ten možná nabízí v podstatě běžné rameno a na něm v podstatě běžnou přenosku, ale dokazuje kovovým, robustním šasi, které přenáší k těmto citlivým komponentům řádově méně nežádoucích vibrací než klasické "emdéefkové" tělo, že firemní zaměření právě na perfektní odizolování přenosky od okolního světa má svůj smysl. Ta čistota, přesnost a nakonec i dynamika reprodukce jsou tu znatelně nad očekáváním a snad jen pevně integrované kabely jsou tu lehkou překážkou k tomu, aby se Ingenium Plug&Play stal nástrojem každého audiofila s touhou po kvalitním vinylovém zážitku (tedy každého, kdo nemá zrovna po ruce peníze na Acutus, pochopitelně). Ten magický poměr investovaných peněz a získaných hudebních zážitků je u Ingenium Plug&Play mimořádný a žádný z podobně drahých gramofonů na dnešním trhu ho jen tak nepřekoná.
KLADY
+ výtečná cena za takhle provedený gramofon s mimořádnou pevností
+ v dané třídě prvoligová čistota
+ precizní nastavení už "z krabice"
+ celkově již ochutnávka gramofonového high-endu
+ dostupné i neobvyklé bílé provedení
ZÁPORY
- některé laciněji působící drobné prvky v konstrukci
- pevně připojený signálový kabel
Autor: Daniel Březina
Zdroj: online magazín Hi-Fi Voice