Anglický Creek, nesoucí jméno svého zakladatele Mika Creeka, má za sebou přes tři dekády úspěchů - první zesilovač značka vypustila v roce 1982. Už nějakých dvanáct let předtím ale Creek pracoval v obchodě s audio technikou (kde se ale také vyráběly magnetofony a rádia) u svého otce. Aktuální nabídku firmy lze popsat snad nejlépe jako racionální - dvě řady, rozumná velikost, rozumná cena a rozumné provedení, prostě klasické anglické hifi.
Měli jsme možnost vyzkoušet si koncový zesilovač z vyšší série Evolution 100, který lze díky relativně nově uvedeným adaptérům zapojit také do takzvaného můstku, kdy se ze stereofonního stroje stane monoblok a znásobí se jeho výstupní výkon.
Evolution 100P vlastně nevypadá nijak dramaticky - ani ne desetikilový stroj má sice standardní šířku 43 cm, ale s výškou pouhých 6 cm a hloubkou 28 cm vytváří velmi kompaktní řešení. Čelní panel je mimořádně jednoduchý, v pravé části se nachází vertikální prolis a na jím vymezeném prostorů je firemní logo a spínací tlačítko s mléčně bílou stavovou diodou. Nic víc koneckonců na koncovém stupni nepotřebujete.
Zadní panel, na nějž nakouknete přes bohatě perforovaný, byť celkem jednoduše zpracovaný horní kryt, hostí na každé straně čtyři reproterminály - jsou tu totiž zdvojené svorky A + B. Napájecí zásuvka je klasická, bez spínací kolébky. Signál do zesilovače můžete přivést buď symetrickými XLR nebo nesymetrickými RCA konektory, výběr aktivního vstupu má na starosti nevelké tlačítko.
Uvnitř je 350 Wattový toroidní transformátor s trojicí nezávislých vinutí - pro vysoké napětí, pro nízké napětí a pro kontrolní obvody. Podle filozofie firmy je tu místo jednoho velkého kondenzátoru několik malých v paralelním zapojení. Napájení je pak koncipováno ve třídě G (při velkém výkonu se přepíná do vyššího výkonu), o finální zesílení se starají bipolární tranzistory Sanken.
I díky tomu nabízí Evolution 100P při monofonním zapojení působivých 400 Wattů do 4 ohm a hlavně trvalý výstupní proud 16 A se špičkou 50 A. To by mělo "nakrmit" i složité reprosoustavy. Zesilovač pracuje v pásmu 10 - 100 000 Hz (+/- 2 dB), má zisk 33,3 dB a celkové harmonické zkreslení drží pod úrovní 0,0025%.
Jednokanálové můstkové zapojení Evolution 100P jsme poslouchali v prostorách dovozce a to za pomoci originálních adaptérů Creek (které stojí, pravda, dalších 5 990,- Kč za pár). Zdrojem signálu byl Creek Evolution 100CD, který sloužil i jako předzesilovač, což se ukázalo jako čistší a dynamičtější kombinace, než spojení s integrovaným zesilovačem Creek Evolution 100A. Zkoušeli jsme srovnávat krom zmíněného firemního 100A třeba i s Accuphase E-650, řadou Burmester komponentů a dalších. Uzemněno bylo pomocí Nordost QKore 6 a propojeno pomocí Nordost Tyr 2. Poslouchalo se přes KEF Reference 5, KEF Q550 a KEFQ350.
Na lince obou nástrojů v Rossiniho "Duetu pro cello a kontrabas" ("The Absolute Sound Reference" | 2016 | STS Digital | STS-6111152) bylo cítit, že jednokanálová verze působí výrazně dospěleji, než při řízení dvou kanálů - bas je pěkně kontrolovaný i na velkých reprosoustavách, není to sice stále hřmotný či nějak moc hutný zvuk, ale v tomto režimu už se dočkáte pěkně vystiženého charakteru smyčce na strunách. Je cítit, že zesilovače jsou pevné a mají vlastně až neočekávanou jistotu na konturách, ale i třeba na důrazu.
Zpěv Doris Day v "Over the rainbow" ("Diamond Voices of the Fifties" | 2015 | STS Digital | STS-6111140) byl krásně čisťoučký, byl rozhodně jasnější a lépe prokreslený, křehčí a živější, zpěv je lehounký a má už takový ten high endově uvolněný charakter. Creek se zdál být dobře zaostřený a soustředěný, ale ne technický - spíše takový klidný, až řekněme "neutrální". Přidání jednoho koncového stupně ale přináší velké uvolnění a výrazný pocit rezervy.
Kovové perkuse ve Floexově "Prenatal Hunters" ("Extended Dynamic Experience 5" | 2017 | STS Digital | STS-6111158) byly vlastně až překvapivě konkrétní, jasné a znělé - rozhodně se prodloužil dozvuk a jako kdyby se celé pásmo vyčistilo a soustředilo, cinkání přitom ale zůstává vlastně audiofilsky decentní, není to žádná cinkající orgie. V můstkovém zapojení je tu cítit více vzduchu a všechno je tak nějak živější.
Doslova obří přínos má ale nasazení druhého zesilovače v oblasti dynamiky - ve Stravinského "Ptákovi Ohnivákovi" ve verzi Base Pollarda a Utrechtsch Studenten Concert ("Dynamic Experience Classics" | 2014 | STS Digital | STS-6111139) bylo cítit, že se najednou objevila dynamická rezerva, která sice není obrovská, ale už máte pocit, že i s velkými reprosoustavami prostě stačí, že zvuk je i při vyšší hlasitosti organizovaný a solidně jistý, nebo naopak získává dech i při nižších poslechových úrovních. Celkové zklidnění, související právě s onou rezervou, vám dovolí proniknout hlouběji do hudby.
Podobně také v "Pie Jesu" ("Incredible Music Volume 4" | 2012 | STS Digital | STS-6111130), kde zpěv Ellen van Zomeren působil v konfiguraci s monobloky zřetelně transparentněji a tím i srozumitelněji, prokresleněji. Jako kdyby elektronika byla přesnější, objevily se jasněji drobné detaily v pozadí a vůbec zvuk působil o krok dospělejší a komplexnější. I když to při běžném poslechu těžko budete vnímat, jako kdybyste druhým koncovým stupněm sejmuli z reprodukci jakousi tíži a všechno roztálo.
Koncept dvou oddělených koncových stupňů zpravidla velmi dobře podporuje pocit prostorovosti - taktéž i u Evolution 100P. "Dream About You" (Eva + Stevie B. | "STS Test Demo CD Vol. 1" | 2014 | STS Digital | STS-6111134) byla nepochybně celkově větší, jaksi "více venku" - scéna byla širší, hlubší, nástroje byly snáze zakotvené a měli jsme pocit jednoduše preciznějšího stereo obrazu. Podobně jako u dynamiky, i tady je přínos druhého koncového stupně opravdu velký.
Přínos celkově pak oceníte hlavně na tom, jak je vše samozřejmější, uvolněnější a prostě živější - třeba i "Aeró Dynamik" od Kraftwerk ("Extended Dynamic Experience 2" | 2015 | STS Digital | STS-6111149) je rázem rytmičtější, důraznější, prostě suverénnější a i když to stále není drtivý, mohutný zvuk, stále to zůstává spíše klidný anglický styl, je tam cítit posun ze sféry velmi dobrého hi-fi do high-endového světa.
Možnost zapojení dvoukanálového koncového stupně jako jednokanálového monobloku se může zdát trochu zbytečná, na druhou stranu je to zajímavá a vlastně velmi snadná možnost, jak stávající systém (řekněme Evolution 100CD a Evolution 100P) posunout velmi signifikantně kupředu při zachování zvukové charakteristiky, kompaktnosti a vlastně ve finále i cenové příznivosti. A rozhodně je to i zajímavá idea pro plnokrevný dělený systém s velmi kompaktními rozměry - jen těžko budete totiž hledat systém s tak klidným anglickým charakterem, tak suverénní kontrolou a tak kompaktním půdorysem za podobnou cenu. Snad jen kdyby kratičké kabelové adaptéry nestály to co stojí, ale zase si můžete říkat, že vám je ručně vyrobil sám pan Creek. Tak či tak, sestava Evolution 100CD a dvou koncových stupňů Evolution 100P je příkladem krásné synergie, kdy právě taková kombinace funguje lépe, než by jednotlivé součásti snad mohly naznačovat...
KLADY
+ dostatek výkonu a kontroly i pro velké reprosoustavy
+ velmi pěkný prostor
+ funguje zřetelně lépe a dospěleji, než ve stereo režimu
ZÁPORY
- adaptéry jsou poněkud drahé
Originál recenze vyšel na webu Hi-Fi Voice.com
Autor: Daniel Březina
Zdroj: online magazín Hi-Fi Voice