Ať si kdo chce říká co chce o odklonu od multikanálových systémů, domácí kino je pořád ještě věc, která baví. Má to jedinou podmínku - složit ho pořádně a pečlivě. Jednou z variant pro již náročnější může být třeba řada Q tradičního britského výrobce KEF - měli jsme možnost vyzkoušet sedmikanálovou konfiguraci podpořenou malým subwooferem, která, zdá se, funguje dobře na všechnu moderní zábavu - hraní her, prožívání filmů, ale i na poslech hudby.
Řada Q je prvním krokem do "seriózního poslechu", alespoň co se týká značky KEF, charakteristické používáním koncentrického měniče Uni-Q, sdružujícího reproduktor středotónový a vysokotónový, usazený do centra prvního zmíněného.
Hlavní práci odváděly v poslouchané sestavě největší sloupky Q950 - design je velmi čistý a moderní, ať už si vyberete tmavé nebo světlé provedení, zpracování je pak v rámci třídy solidní a rozhodně se nebudete stydět vystavit si nemalé (111,6 cm (v) x 35,7 cm (š) x 32,8 cm (h) a 20 kg) skříně doma. Celá čelní stěna je prakticky zaplněna reproduktory - nahoře je již zmiňovaný Uni-Q o průměru 20 cm (a uvnitř něj tweeter s průměrem 3,8 cm za kovovou rozptylkou pro lepší pokrytí prostoru energií), pod ním se opakují tři na pohled identické membrány - opět mají průměr 20 cm, opět jsou z hliníku a dva spodní slouží jako pasivní zářiče. To umožňuje celkem těsné přisazení reprosoustav k zadní zdi, což se v menších prostorách hodí.
KEF Q950 hrají dle specifikací od 44 do 28 000 Hz (+/- 3 dB), jejich citlivost 91 dB / 2,83 V / m a impedance 8 ohm s poklesem na 3,2 ohm by měly znamenat, že slušný moderní A/V receiver nebude mít s rozehráváním a udržením kontroly větší problém.
Boční efektové kanály obstarávaly k tomu účelu možná i lehce předimenzované sloupky Q550 - ty se nesou designově v identickém duchu jako přední pár, jsou ale pochopitelně výrazně menší a to nejen čistými rozměry ozvučnic s výškou 92,6 cm, šířkou 29,9 cm a hloubkou 31 cm (a váhou 14,5 kg). Menší jsou i průměry reproduktorů, ač jejich složení zůstává stejné. I tady je nahoře Uni-Q, tentokrát s průměrem 13 cm s vsazeným 2,5 cm tweeterem, i tady je jeden aktivní basák o průměru 13 cm, který podporují dvě pasivní membrány stejných rozměrů, takže i zde je ozvučnice uzavřená. Materiálem membrán je i zde hliník.
KEF Q550 hrají mezi 58 a 28 000 Hz (+/- 3 dB), přes zřetelně nižší citlivost 87 dB / 2,83 V / m budou stále poměrně snadnými partnery pro receivery, byť impedance 8 ohm i zde přiznává propad na hodnotu 3,5 ohm. S moderním receiverem se ale ani tady není čeho bát.
Zadní efekty pak měly na starost nejmenší reprosoustavy řady Q, regálový model Q150. I tady je ozvučnice z MDF profilů maximálně čistá a jednoduchá, to dále podtrhuje jen jediný, pěkně doprostřed zarovnaný měnič Uni-Q, i tady o průměrech 13 cm / 2,5 cm jako u Q550. Q150 jsou skutečně skladné, vezmeme-li v potaz jejich výšku 30,7 cm, šířku 18 cm a hloubku 27,8 cm - s hmotností 5,6 kg se nabízí i možnost zavěsit je na stěnu, byť kvůli zadnímu bassreflexu by měly mít alespoň 15 - 20 cm prostoru "k dýchání".
I KEF Q150 jsou lehce nadprůměrně citlivé se svými 86 dB / 2,83 V / m, i tady najdete u impedance 8 ohm propad až na 3,7 ohm. Stále ale platí, že to není nikterak kritická zátěž, vyberete-li dobrou elektroniku. S ní pak umí Q150 zahrát v pásmu 51 - 28 000 Hz (+/- 3 dB), což je s ohledem na velikost velmi solidní.
U domácího kina je jedním ze základních stavebních kamenů centrální reproduktor, který se stará o podání hlasů a vůbec těch informací, na které je lidské ucho tak citlivé. V sérii Q má KEF model Q650c, který je až překvapivě robustní na to, že jde "jen" o centr. Provedení designové i materiálové zůstává samozřejmě totožné, ozvučnice s hmotností 13,6 kg má šířku 62,9 cm, výšku 21,4 cm a hloubku 30,4 cm, je opět uzavřená a umožňuje tak instalaci blízko zdi, aby centrální kanál nerušil celkový dojem. Srdcem je opět Uni-Q měnič, zde o průměru 16,5 cm pro středotónovou část a 2,5 cm pro vysokotónovou - materiály i vše ostatní je identické s již řečeným. Je tu jeden aktivní basový měnič (jistě již tušíte, že opět kopíruje průměr Uni-Q, tedy 16,5 cm) a jeden pasivní zářič, vše opět provedeno v hliníku.
Centr má psaný frekvenční rozsah 64 - 28 000 Hz, citlivost 87 dB / 2,83 V / m a u osmiohmové impedance je přiznaný propad na 4,2 ohm.
Aby měl multikanál šmrnc a říz, je dobré přihodit do mixu subwoofer - v testovací místnosti byl (i s ohledem na její průměrnou velikost nějakých 24 m2) použit nejmenší z firemní subwooferů řady Kube. Model Kube8b, jak lze z názvu odhadnout, má tradiční tvar krychle (byť jde formálně vzato o kvádr - šířka a výška jsou 29,3 cm, hloubka ale 31 cm) a jeho 11,3 kg je ukryto ze všech stran krom horní a spodní za nenápadnou látkou, jejíž strohost nahoře vyvažuje lesklá deska.
Na zadní panelu je pak připojení dvojicí cinchů nebo také přímo z reproduktorových svorek zesilovače a možnost regulace hlasitosti a přechodové frekvence, abyste mohli subwoofer "zapustit" nenápadně do zvuku předních reprosoustav.
Poslouchali, hráli a dívali jsme přes XBox One X či Blu-ray od SONY UBP-X800, na UHD televizi Samsung, přes standardní kabeláž - centrem byl pak receiver Arcam AVR550. Srovnávali jsme s řadou Tannoy Eclipse.
Když přijde na hudbu, užijete si ji díky audiofilskému ladění řady Q, třeba krásný vícekanálový záznam skladby "Andréas, André" z desky "Mira" severských Jienat vám dá pocit, že sedíte přímo mezi hudebníky, ty drobné zvuky ze stran i zezadu pak nepůsobí odtrženě, naopak vše má velice přesvědčivou lokalizaci a je to jako kdyby hudebníci utvořili skutečný kruh kolem vás. Lokalizace nástrojů je v rámci ceny luxusní, zejména pak díky Uni-Q řešení, které v prostorovosti exceluje kdekoliv. Velmi pěkná je celková vzdušnost a autenticita prostorového podání.
Také jazzová "Question and Answer" od Garyho Burtona z desky "Like Minds" vám ukáže, že kouzlo vícekanálových systémů není jen nějaká báchorka. Nahrávka nechává nástroje dominantně vpředu, opět s výtečnou lokalizací jednotlivých instrumentů a decentně audiofilským podáním celku, efektové kanály pak jen jemně "roztahují" pocit šíře hudební scény, přednes je pocitově "odevšud", bez přítomnosti reprosoustav v místnosti.
Stejně tak "Terrible Lie" od z koncertního záznamu Nine Inch Nails přináší v efektových kanálech skutečně jen ruchy, takže tak jak mohutné přední kanály pumpují do prostoru energie, tak jak centrální reproduktor zajišťuje perfektní a snadnou čitelnost vokálů (čehož při stereo reprodukci dosáhnete jen obtížně), tak vás efektové boční a zadní kanály přenáší takříkajíc "do kotle". Hudba hřmí zepředu, publikum divočí všude kolem vás a stále to zůstává dobře čitelné, intenzivní a i když to není vysloveně efektní drama, je to výtečná zábava.
Když přijde na řadu film s dramatickými efekty, které najdete třeba v plážové vyloďovací scéně "Na hraně zítřka", efekty vás pohltí. To jak vám kolem hlavy prosviští raketa a kdesi za vámi vybuchne, to jak jasně můžete sledovat dráhu sestřeleného letadla nad svou hlavou nebo to, jak jasně se oproti klasickému stereu prohloubí scéna, to je paráda a KEF zůstávají spořádané, decentní a velmi dobře čitelné. Každý ruch a drobný zvuk má svůj směr i vzdálenost ze které přichází a všechno to pěkně drží pohromadě.
Nebo si vezměte úvod "Star Trek: Do temnoty" - systém slušně zvládá předat ten pocit mohutnosti a robustnosti zdivočelé sopky, stejně tak třeba létající šípy místních "divochů" slyšíte doslova prolétat okolo, jejich svistot má směr a můžete snadno v každém okamžiku ukázat prstem na který chcete, i když jich vzduchem letí spousta - série Q svým spořádaným a kultivovaným charakterem zvládá vše udržet pod kontrolou.
Multikanálový zážitek dává pak smysl také při hraní her, jak se ukázalo. I u celkem prostého "WRC 7" si užijete takových těch drobných efektů, které podtrhují zážitek - motor slyšíte zepředu, ale létající kamínky nebo všemožné zvuky okolí přichází tu zleva, tu zprava, tam zase při průjezdu kolem překážky zazní ozvěna a vůbec je to pocit, jako když sedíte "více uvnitř", než když jde zvuk jen ze dvou předních kanálů. Také centr vyzařující hlas navigátora hodně pomáhá, protože jeho hlas udrží naprosto srozumitelný a čistý, což se poměrně dost hodí...
Ještě důležitější ale je prostorový vjem u stříleček typu "Gears of War" nebo "Resident Evil" - právě tam totiž hodně oceníte skutečně trojrozměrnou lokalizaci zvuků, které vám pomohou objevit nepřátele, ale nejen to - řež bitvy se odehrává všude kolem, támhle vpravo střílí váš parťák, támhle odtud něco přilétá a kdesi za vámi něco vybuchlo, až sebou cuknete. No a když se do toho všeho vloží subwoofer roztřásající s každým výbuchem podlahu, adrenalin je zaručen.
Sedmikanálový systém postavený z tak decentních, vyrovnaných a rozhodně ne na efekt laděných reprosoustav řady Q od britských KEF se může na první pohled zdát jako nelogická volba, můžete snad mít pocit, že nějaké dunivější, cinkavější a jednoduše efektnější reprosoustavy udělají pro podobné nasazení jaksi větší parádu, ale zdá se, že právě celková čitelnost a čistota, spořádanost, solidní detailnost, skutečně nádherná prostorovost a přirozená kontrola reprodukce jsou to, co vícekanálovým zážitkům mimořádně sluší. Ani u dynamických scén totiž díky subwooferu neschází plnost a energie (vzhledem ke spíše objemově menším, byť zase dobře řízeným basům samotných reprosoustav je subwoofer SKUTEČNĚ vhodným doplňkem), prostor nahrávek, filmů a her je spojitý a snadno vás obklopí a to všechno odhrne stranou pocit nějaké techničnosti a vtáhne vás to do zážitku. Poskládat domácí kino tak možná není úplně jednoduché, ale okuste třeba zrovna tohle britské a budete mít jasno, že tam kde je to žádoucí, tam je výsledek mimořádně působivý.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ +/- ]
KLADY
+ pěkný moderní design
+ nekomplikované rozehrávání
+ věrný, čistý zvuk
+ skutečně skvělé podání prostoru
ZÁPORY
- s ohledem na rozměry mohou být méně plné na basech, než byste čekali
Originál recenze vyšel na webu Hi-Fi Voice.com
Autor: Daniel Březina
Zdroj: online magazín Hi-Fi Voice