Elektronika japonské společnosti Pioneer patří na trhu bezesporu mezi nejpopulárnější a je to rozhodně i díky opravdu obdivuhodné firemní historii. Zakladatel firmy Nozomu Matsumoto si postavil první dynamický reproduktor už v roce 1937, byla to ale 60. léta, která založila na firemní pověst a od nichž vlastně značka nesešla z výsluní. Dnes se firma pohybuje spíše v racionálních cenových hladinách, ale i tam nabízí zajímavé věci - třeba A-50DA, zesilovač kategorie "prakticky-pro-každého".
Jedenáctikilový integrovaný zesilovač má dnešní aktuální rysy značky Pioneer, kombinující dojem moderní čistoty a robustnosti (kterou na danou cenu podtrhuje hmotnost 11,2 kg), aniž by se ale vzdálil běžným skladným rozměrům 43,5 x 13,8 x 35,7 cm (š x v x h). Čelní hliníkový panel ovládá vizuálně velké ovládání hlasitosti, po jehož levé straně jsou ve třech jeho zmenšených kopiích tónové korekce basů a výšek spolu s vyvážením kanálů, vše lze deaktivovat stiskem tlačítka Direct. Z klasické (dnes možná už i trochu retro) výbavy je tu i tlačítko pro aktivaci Loudness korekcí, ale i možnost zvlášť zapnout / vypnout reproduktorové terminály A a B.
Vpravo od ovládání hlasitosti je další otočný prvek, kterým rotujete mezi vstupy, je tu i další malé tlačítko, které aktivuje přímý vstup do koncového stupně. Jako doplněk je tady i velký 6,3 mm sluchátkový výstup. Všechno je čistě a logicky poskládané a příjemně použitelné, což je maličko v rozporu s dálkovým ovládáním, které má na evropské prsty (na japonské možná ne) poněkud malá tlačítka a vlastně jich je možná i trochu zbytečně moc.
Na zadní straně se rozprostírají dvě sady vkusně dimenzovaných terminálů, napájecí zásuvka bez zemnícího pinu nemá vypínací kolébku.
Sestava konektorů zahrnuje analogovou i digitální doménu. Z té druhé jmenované je tu jedna optika, jeden koax a jedno USB pro spojení s počítačem, což víceméně stačí. V analogové sekci je čtveřice klasických cinchových vstupů, doprovázená pěkně řešeným vstupem pro signál z MM přenosek. Méně obvyklou výbavou je jeden linkový výstup a pak přímý vstup do koncových stupňů, který využijete například v systému domácího kina, kdy chcete, aby se o přední pár reprosoustav staral právě Pioneer a o zbytek nějaký A/V receiver.
Vnitřní konstrukce stojí na spínaném napájecím zdroji, z něhož se "krmí" zesilovač pracující s MOSFET tranzistory ve třídě D. Celé zesílení je postaveno na firemním konceptu Direct Energy. Mimo jiné je tu také na transformátoru izolované vinutí pro výkonovou část, předzesilovač a kontrolní obvody.
Zesilovač pak nabízí solidních 90 Wattů / 4 ohm (a 65 W / 8 ohm). Výrobce udává celkové harmonické zkreslení 0,02% při plném výkonu do 8 ohm. Zesilovač pracuje v rozsahu 5 - 50 000 Hz (+/- 3 dB) se solidním odstupem signálu a šumu 101 dB (phono vstup má neméně solidních 89 dB odstupu signálu a šumu).
Digitální část má na starosti osmikanálový čip ESS Sabre32, zapojený na každém kanálu ve čtyřech paralelních vláknech. Čip má rozlišení 32 bit / 384 kHz, na asynchronním USB vstupu si díky tomu užijete jak PCM až do tohoto rozlišení, tak ale i DSD signál s kmitočtem 11,2 MHz.
Pioneer A-50DA jsme zařadili ke všem redakčním sestavám, konkrétně místo Norma Revo IPA-140 k OPPO UDP-205, místo Cambridge CXA80 ke Cambridge CXC a také k ASUS Xonar Essence One MUSES MKII místo Naim Nait XS / Naim FlatCap XS / Naim NAP250. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30, Fischer&Fischer SN-70 nebo Xavian Perla. Seznam používané kabeláže, filtrů a dalšího příslušenství viz pravý sloupec -->.
S linkou kontrabasu v "Prism" Charlieho Hadena ("American Dreams" | 2002 | Verve | 064 096-2) se zesilovač popasoval solidně, na svůj nijak dramatický výkon či cenovku vlastně velmi kulturně. Kontrabas měl pěkně naznačenou hloubku a i když je vše trochu nadýchané a má to spíše adekvátní váhu, cítíte velké proporce nástroje a jeho mohutnost. Zesilovač netlačí na pilu ani necpe basové oktávu kupředu, ale nechává je tak nějak uvolněně, měkce vytékat. Basu je ve finále tak akorát co do energie, ale umí na sebe upozornit a vytvořit tak příjemný, byť spíše tak akorát diferencovaný hudební základ.
Hlasům skupiny Fragile v "Ain´t No Sunshine" ("Next Level" | 2010 | QStudio | 1617-002-2) udělil zesilovač jemnost, hladkost a jistou dávku klidné, až hedvábné něžnosti, ale přitom nechal problesknout poněkud živě zaznamenané sykavky. Hlasy jsou slušně čitelné, takové vkusně a příjemně podané, v poklidu plynoucí a nezdůrazňované ani neuťápnuté, prostě po všech stránkách tak nějak pocitově akorát.
Cinkavé výšky v "Coal" Michaela Penna ("The Dali CD Vol. 4" | 2015 | Dali | 474 564 6) byly zřetelně znělé, byť na okrajích opět hladší, jemnější, objemově také spíše akorát, ale dobře ladící se zbytkem pásem. Zesilovač už začíná slušně separovat jednotlivá cinknutí, byť se tóny ještě maličko "lepí" k sobě, ale to je způsobeno i celkově poklidným, uvolněným a kulatějším zvukovým charakterem.
S tím souvisí i to, že se na vás dynamické špičky ve skladbách jako "Signal to noise" Petera Gabriela ("Miss" | 2003 | Realwood | 07243 595237 2 9) neútočí, spíše tak nějak proplouvají jako vlny na volném oceánu. Tedy i když jsou velké, vzedmou se, ale je to spíše velký, objemný zvuk, který se rozlije po okolí, v poklidu a bez uspěchanosti. Rány do bubnů jsou citelné, ale na sedačce nenadskočíte. Pioneer si jde tak trochu svou poklidnou zvukovou cestou.
Na druhou stranu, co do rozlišení "Dans Ma Rue" od Zaz ("Cabasse La Collection" | 2011 | SONY | 88691918262) nabízí A-50DA solidní standard své třídy. Hlas je dobře srozumitelný, ale Pioneer se nesnaží vytahovat nějaké delikátní jemnůstky, dozvuky či ozvěny, hlavní linka klavíru i hlasu jsou nicméně v pohodě. Zesilovač pak ale ani díky celkové příjemnosti, až laskavosti v přednesu nepůsobí, že by něco zanedbával.
Prostor scény v "Theatrum Universi" Oskara Rózsy ("Under My Spell" | 2009 | Pavián Records | PM0042-2) dokázal zesilovač načrtnou překvapivě velký, široký, s hloubkou a hlavně vzduchem, v němž je snadné se orientovat a i když nepůsobí orchestr "posazený na zadek", lokalizace je prostě dobrá a všechno je tak nějak lehké a propojené.
Nejsilnější stránkou - tedy pro ty, kteří se ve zvuku A-50DA najdou, pochopitelně - zesilovače je jeho schopnost poklidně a pohodově zahrát cokoliv. Třeba "Please Read the Letter" Roberta Planta a Alison Krauss ("Raising Sand" | 2007 | Rounder | 475 9382) pozvolna plynula, nekomplikovaně se odvíjela a protékala prostorem nenásilně, se solidní organizovaností a i když je to tak trochu vlastní cestou, Pioneer je "tak akorát", ani netlačí na pilu, ani to není "obyčejný" zvuk.
Zesilovač Pioneer A-50DA je kultivovaný, na moderní poměry a nároky slušně vybavený stroj, který zastane prakticky jakoukoliv práci, jakou na něj naložíte, nabízí estetiku čistou a na první pohled velmi hodnotnou (byť některé jednotlivé detaily zpracování jsou obyčejnější, než se zprvu jeví) a hlavně - má svou zvukovou charakteristiku, která je jaksi jemnější, klidnější a něžnější, než je příslovečný "neutrál", nicméně můžete se spolehnout, že vás zvuk zesilovače nevytahá za uši, že jej můžete celkem bez starostí spárovat prakticky s jakýmikoliv reprosoustavami a on bude nenásilně, s klidem a s příjemnou, uvolněnou kulatostí hrát, hrát a hrát s decentní kultivovaností.
--- --- --- --- ---
KLADY
+ výbava
+ pěkný design a férové zpracování (až na detaily)
+ slušný, kulatý a příjemný bas
+ příjemný zvuk jako celek
ZÁPORY
- místy jsou některé prvky vyrobeny laciněji, než se zdá
- zvuk by mohl být přeci jen živější
--- --- --- --- ---
Originál recenze vyšel na webu Hi-Fi Voice.com
Autor: Daniel Březina
Zdroj: online magazín Hi-Fi Voice